Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie sboru v období let 1882 - 1993

15. 1. 2008
 

Historie organizovaných hasičů na Halenkově sahá až do roku 1882, kdy byl 30. listopadu 1882  založen první hasičský sbor - Sbor dobrovolných hasičů firmy Bratří Thonetové.

V roce 1923 došlo ke sloučení firem Thonet a Josef a Jakub Kohn v jedinou firmu pod názvem Thonet - Mundus. Tento tovární sbor měl dále za úkol zajišťovat i požární bezpečnost v obci.

Vzhledem k tomu, že výroba i počet zaměstnanců v tomto závodě neustále klesal a tovární sbor již nebyl schopen pokrýt i potřeby obce, byl založen po rozhodnutí tehdejšího obecního zastupitelstva na své schůzi 5. července 1924 Sbor dobrovolných hasičů v Halenkově.

Do přípravného výboru byli obecním zastupitelstvem navrženi občané Kořenek Martin 125, rolník, Berger František, farář, Kocurek Josef 141, rolník, Koňařík František 35, obuvník, Kopecký Jan 9, rolník, Deutelbaum Alexandr majitel pily a Příhoda Petr 39.  Ihned byl proveden nábor členů do hasičského sboru. Zpočátku  se přihlásilo 35 místních občanů, většinou místních rolníků. Po přípravných pracích byla svolána do školy U kostela první členská schůze. Na schůzi, kde se sešlo 48 občanů, byli jednomyslně zvoleni první funkcionáři:
 

starosta sboruKořenek Martin 125, rolník
jednatelBerger František, farář
pokladníkKocourek Josef 141, rolník
náčelníkKoňařík František 35, obuvník
místonáčelníkKopecký Jan 9, rolník
zbrojířŘepka Jan Hovězí 402, rolník


a členové výboru:

Himmer Jan 68, obuvník; Deutelbaum Alexander majitel pily; Kocourek Josef ml. 141; Maliňák František 13, rolník; Pallas Kamil 49, krejčí a Sklář Jan 61, obuvník.


Poté byl požádán Zemský úřad v Brně a Hasičská jednota o registraci a schválení stanov, což bylo vyřízeno až 12. února 1925.

Po zakoupení základní výzbroje a výstroje se zaměřila pozornost členů na výstavbu nové hasičské zbrojnice. Umístění požární techniky bylo nevhodné až do roku 1941, kdy byla hasičská zbrojnice umístěna ve sklepě obecního domu č. 472.

Období let 1927-1934 je charakterizováno celosvětovou hospodářskou krizí, která těžce postihla i naší obec. V této době dochází velmi často k požárům, kterými si chtěli  zadlužení občané, vystavení dražbám a exekucím, pomoci přes pojištění. Díky tomu bylo v roce 1932 v naší obci 16 požárů. V zápisech z tehdejší doby čteme postesk funkcionářů, že již i lékárnička  je prázdná, není peněz na zakoupení léků, které si nakonec kupovali členové hasičského sboru sami. Mezi členy byly konány sbírky pro nezaměstnané. Nutno vyzvednout a vysoce hodnotit členskou kázeň a smysl pro plnění členských povinností.

Okupace naší vlasti, nástup německého fašismu a druhá světová válka značně ochromily činnost sboru, která se zaměřila jen na ochranu majetku občanů. I když hasičský sbor zůstal jedinou ponechanou organizací za okupace, členové se nezpronevěřili a na svých členských schůzích se posilovali v odporu proti okupantům.

Osvobozením vlasti nastává v našem hasičském sboru nový život. Iniciativy se chápou mladší členové: Koňařík Jaroslav, Koňařík František, Gřešák Antonín, Řepka Antonín, Surovec Jaroslav a bratři Alois a Antonín Handlové. Ti vedeni staršími, osvědčenými funkcionáři znovu aktivizují činnost sboru. Bylo však nutné překonat i potíže vzniklé odchodem třinácti aktivních členů do pohraničí v roce 1946.

Požár u pana Jáše roku 1950 upozornil odpovědné funkcionáře na nutnost zlepšení akceschopnosti sboru zajištěním požárního automobilu. Tato snaha byla realizována zakoupením nákladního auta Ford a přidělením speciálního požárního vozidla Praga RN.

Léta 1952 - 1960 jsou dobou velké aktivity a obětavosti všech členů. Byla radost pozorovat jak vedle starších členů cvičí mladí, jak vedle mužů cvičí i družstvo žen a žáků. Výnosem ONV Vsetín z 20. června 1951 tovární sbor UP závody, závod Halenkov, který byl pokračovatelem dřívější firmy Thonet, splynul s místní jednotou v Halenkově jako její pomocné družstvo. Nadšení se projevovalo i při organizaci kulturních podniků: dožínky, kácení máje, výlety, které se staly dostaveníčkem halenkovských občanů.

Nedostatečné a naprosto nevhodné umístění požární techniky vedlo funkcionáře k vyvinutí veškerého úsilí na zajištění výstavby nové požární budovy. Za velmi vydatné pomoci MNV, zdejších závodů UP, Portáš, OPOP a za pochopení velké části našich občanů, bylo roku 1956 přikročeno k výstavbě. Dílo bylo dokončeno a slavnostně předáno do užívání na podzim roku 1958.

V roce 1960 sbor dostal novou stříkačku PS 8 a požární automobil TATRA 805, které nám bylo přesunuto za odebranou Pragu RN v rámci reorganizace krajů.

Roku 1972 je instalován vodovod s chladnou a teplou vodou a vybudováno ústřední topení. Dosloužilá Tatra 805 byla vyměněna za speciální požární vozidlo AVIA 30 DA12.

V roce 1981 byl vozový park rozšířen o cisternu CAS 25 706 RTHP. V roce 1982 bylo získáno 16 nových členů, kteří se podrobili zkouškám a získali odznak Vzorný požárník III. stupně. Tito mladí požárníci, kteří se s elánem zúčastňovali požárnických soutěží, dosahovali pěkných výsledků a umístění.

V roce 1983 bylo pořízeno terénní vozidlo ARO 240. Bylo proto nutno rozšířit požární zbrojnici o dvě garážová stání a také o sociální zařízení.

Velkou iniciativu a aktivitu vyvíjel také zábavní odbor pod vedením br. Josefa Maňáka. Pořádal nejen taneční zábavy v parku MNV, ale i kulturní a vzdělávací zájezdy po památných místech naší vlasti. Velmi zdařilý byl např. zájezd do požárnického muzea v Přibyslavi, kde měli členové sboru možnost poznat lépe celou bohatou historii hasičského hnutí. Do záslužné kulturní činnosti patří i mravenčí práce br. Ladislava Příhody, jehož filmové a fotografické záběry nám přibližují důležité události a činnost našich členů od roku 1950. Jeho zásluhou mohou před námi pochodovat členové, kteří již dávno opustili naše řady a na které dnes s úctou vzpomínáme.

O úspěšné činnosti sboru v tomto období svědčí i ocenění OV ČSPO v roce 1985 titulem Vzorná základní organizace SPO okresu Vsetín” při příležitosti oslav 60. výročí trvání naší organizace.

Zvýšila se i členská základna. Proti 48 zakládajícím členům roku 1924 měl sbor v roce 1985 187 členů, z toho 23 žen a 164 mužů. Rozšířila se i oblast činnosti požárníků. Vedle provádění základního výcviku a účasti na četných soutěžích je hlavním úkolem provádění preventivních prohlídek obytných domů, provozoven menších závodů a zemědělských objektů družstva. Kromě toho členové sboru významnou měrou přispívali k výstavbě obce, věnovali se výchově a školení občanů v rámci civilní obrany, výchově mladých požárníků a nezanedbatelná je i práce na údržbě požární techniky, výzbroje a výstroje.

Rok 1989 a hlavně léta následující jsou charakterizována převratnými událostmi ve světovém měřítku, ale i v organizaci požární ochrany u nás. Od prosince 1990 je vytvořeno Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, jako nástupnická organizace za Svaz požární ochrany ČSFR na území České republiky. Ve Slovenské republice byl ustaven Zvëz požiarnej ochrany Slovenské republiky. Základní jednotkou je opět Sbor dobrovolných hasičů v čele se starostou sboru.

Komunálními volbami na podzim roku 1990 dochází ke zrušení Místních národních výborů a ke zřízení Obecních úřadů a obecních zastupitelstev. V 15-ti členném zastupitelstvu je zvoleno také 5 členů Sboru dobrovolných hasičů. Ve složení výboru SDH však nedochází k podstatným změnám. V roce 1991 byla provedena výměna členských průkazů, byly zrušeny příspěvkové známky a členství ve sboru je rozděleno na členy činné a přispívající. Po výměně legitimací čítal náš sbor 159 členů, z toho 23 žen. Činných bylo registrováno 100 mužů a 15 žen.

V tomto období dochází u nás ke změnám, které se dají charakterizovat jako návrat k předúnorovým poměrům. Dnem hasičů je opět svátek sv. Floriána (4. květen), je obnoven starý hasičský znak a tím i označení na uniformách, obnovuje se i staré hasičské heslo „Bohu ku cti, bližnímu ku pomoci". K těmto změnám patří i obnovení Hasičské vzájemné pojišťovny jako akciové společnosti. I náš sbor zakoupil 2 akcie HVP po 1 000,- Kč a stal se tak podílníkem a zároveň pojištěncem pro případ úrazu při různých akcích sboru.

K celkovému poklesu aktivity všech členů došlo v roce 1992 v nemalé míře v důsledku vlastních existenčních problémů, protože byla zrušena místní provozovna OPOP a tím ztratila zaměstnání značná část našich nejaktivnějších členů.

Od 1.1.1993 dochází k rozpadu Československa a tím i k úplnému oddělení hasičských organizací v obou republikách.

Obrat k lepšímu nastal ve sboru až v roce 1994, kdy byl velitelem bratr Jindřich Tkadlec a u VÚ Halenkov byla zřízena pětičlenná profesionální jednotka PO.

Od této doby se datuje NOVODOBÁ HISTORIE hasičů na Halenkově.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář